IV.ÚS 302/99 (Restituce - ke vztahu zákona č. 229/1991 Sb. a zákona č. 87/1991 Sb.)

Pro restituční předpisy přijaté na počátku 90. let je
typické, že předmět jejich úpravy zákon vždy stanoví, přičemž
jejich věcná působnost není založena na jediném a výlučném
hledisku. Zák. č. 229/1991 Sb. lze sice charakterizovat jako
zákonodárcův pokus o komplexní právní regulaci společenských
vztahů týkajících se zemědělského majetku, netýká se však
veškerých nemovitostí, ani veškerých pozemků, proto je důležitý
především jeho vztah se zákonem č. 87/1991 Sb. Časově starší, tj.
zák. č. 87/1991 Sb., vyloučil z předmětu své úpravy v § 1 odst.
3 a 4 situace, kdy zmírnění křivd je předmětem úpravy zvláštního
zákona (v nezávazné poznámce pod čarou uvedl v té době již účinné
předpisy) a vyloučil i případy zmírnění křivd, které vznikly
převzetím zemědělské půdy, využívané k zemědělské výrobě, včetně
souvisejících obytných a hospodářských budov, lesní půdy a vodních
ploch. Charakter zemědělské půdy pro účely evidence nemovitostí.
Toto třídění bylo závislé na druhu pozemků (§ 3 odst. 1 vyhl. č.
23/1964 Sb.,) kterou se provádí zákon č. 22/1964 Sb., o evidenci
nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů), když u zemědělské půdy
se pro jednotlivé druhy pozemků používalo označení: orná půda,
chmelnice, vinice, zahrady, ovocné sady, louky a pastviny. Zákon
č. 87/1991 Sb. vyloučil ze své působnosti jen část takto určené
zemědělské půdy, a to pouze využívanou k zemědělské výrobě, na
ostatní zemědělskou půdu se plně vztahoval. Zák. č. 229/1991 Sb.,
který je ve vazbě k zákonu č. 87/1991 Sb. předpisem pozdějším
a speciálním, vymezil svůj předmět tak, že se vztahuje, mimo jiné,
na půdu, která tvoří zemědělský půdní fond nebo do něj náleží (§
1 odst. 1) přičemž pro postup podle jeho druhé části se za majetek
uvedený v § 1 odst. 1 považuje i majetek, který byl v době odnětí
vlastnického práva k těmto účelům užíván (§ 30). Rozsah
zemědělského půdního fondu je třeba vyvodit z tehdejšího zákona č.
53/1966 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění
pozdějších předpisů. Tento zákon vymezil dvě části zemědělského
půdního fondu, a to jednak zemědělskou půdu obhospodařovanou
(přičemž ve výčtu jsou uvedeny i zahrady), jednak půdu, která byla
a má být nadále zemědělsky obhospodařována, ale dočasně obdělávána
není a do zemědělského půdního fondu náleží. Tím došlo k tomu, že
zákon o půdě nejenomže vyplnil výluku z předmětu úpravy zákona č.
87/1991 Sb. obsaženou v § 1 odst. 4 (regulací restituce zemědělské
půdy využívané k zemědělské výrobě), avšak současně rozšířil
výluku regulovanou § 1 odst. 3.