III.ÚS 593/99 (K výkladu pojmu rozhodnutí správního orgánu procesní povahy podle § 248 odst. 2 písm. e) občanského soudního řádu)
Z odôvodnenia
2) K stěžovatelem tvrzenému rozporu ústavní stížností
napadeného rozhodnutí Krajského soudu v Brně s čl. 2 odst. 3, čl.
4 odst. 1 Listiny Ústavní soud odkazuje na svou již konstantní
judikaturu, dle níž v případě uvedených ustanovení Listiny
o úpravu samostatných základních práv a svobod nejde: Ústavní soud
v nálezu ve věci vedené pod sp. zn.
Pl. ÚS 12/94 čl. 4 odst. 1
Listiny interpretoval v tom smyslu, že "toto ustanovení totiž
neuvádí samostatná jednotlivá základní práva, ale stanoví pouze
nutnost ukládat obecné povinnosti toliko na základě zákona při
zachování základních práv a svobod. Tohoto ustanovení se lze tedy
domáhat pouze v návaznosti na další ustanovení Listiny základních
práv a svobod, Ústavy nebo mezinárodních smluv ve smyslu čl. 10
Ústavy, která obsahují konkrétní základní práva nebo svobody,
k jejichž porušení došlo." Shodné konstatování pak Ústavní soud
vyslovil i pro ustanovení čl. 2 odst. 3 Listiny a čl. 2 odst. 4
Ústavy (nález sp. zn.
III. ÚS 31/97). Tato ustanovení, zjevně
inspirována čl. 5 Deklarace práv člověka a občana z 26. srpna
1789, vymezujíc v návaznosti na čl. 1 Listiny prostor svobodného
jednání jednotlivce, patří mezi ty ústavní normy, které v reakci
na zkušenosti totalitní minulosti stanovují principiální rámec
vztahu jednotlivce a státu.
Súhlas s použitím cookies
Vlastné nastavenie cookies