III.ÚS 463/2000 (K nutnosti důkazní postup v trestním řízení přesně a úplně popsat a také logicky a přesvědčivě odůvodnit)
Z odôvodnenia
Jedním ze základních principů trestního řízení je nutnost
důkazní postup pečlivě a úplně popsat a také logicky a přesvědčivě
odůvodnit. Uvedený požadavek zákonodárce vtělil do soustavy nároků
kladených na odůvodnění rozsudku (§ 125 tr.ř.) a stejně tak
usnesení, které pojednává o meritu věci (§ 134 tr.ř.). Je tedy
nepřípustné, aby odůvodnění rozhodnutí, která musí respektovat
označená kritéria, byla založena na zjevně nesprávně založených
skutkových zjištěních. Taková rozhodnutí (jejich odůvodnění či
naopak absence zdůvodnění tam kde rozhodné skutečnosti prostě
odůvodněny být musí) nesou stopy libovůle, a protože nejsou
adhezní ke zcela určitě zjištěnému skutkovému ději, jde
o rozhodnutí, která nerespektují trestní řád jako základní
procesní trestněprávní předpis. V konečném důsledku se takové
rozhodnutí posouvá i do polohy protiústavní, zejména z hlediska
nároku člověka, který je trestně stíhán na to, aby se mu dostalo
spravedlivého posouzení jeho věci.