III.ÚS 334/2000 (K protiústavnosti postupu soudu přihlížejícího k okolnostem, s nímiž se seznámil až po vyhlášení rozsudku)
Z odôvodnenia
Soud de facto přihlížel k okolnostem, se kterými se seznámil
až po vyhlášení rozsudku a nemohl tedy rozhodovat v souladu s ust.
§ 153 odst. 1 občanského soudního řádu, to jest na základě
zjištěného skutkového stavu věci a v souladu s ust. § 157 odst.
2 téhož zákona, podle kterého soud v odůvodnění rozsudku uvede
mimo jiné i to, které skutečnosti má za prokázány a které nikoliv,
o které důkazy (rozuměj před ním provedené) opřel svá skutková
zjištění a jakými úvahami se při hodnocení těchto důkazů řídil.
Soud takto nepostupoval ústavně konformním způsobem, což ve svých
důsledcích znamenalo zásah do navrhovatelova ústavního práva na
spravedlivý proces a porušení již shora uvedených ustanovení
Listiny.