III.ÚS 200/2000 (K všeobecné závaznosti rozhodnutí Ústavního soudu)
Z odôvodnenia
Ratio legis ústavně zaručeného práva na právní pomoc
v oblasti trestního soudnictví spočívá v záměru poskytnout jedinci
vystavenému trestnímu stíhání dostatek času k obraně (obhajobě)
a právem na právní pomoc mu zaručit, že co do procesního postupu
orgánů činných v trestním řízení bude proti němu postupováno
v intencích zákona a za šetření ústavních kautel. Tyto momenty
vystoupí obzvláště do popředí tehdy, jestliže procesní úkony
orgánů veřejné moci směřují vůči někomu, kdo, v době, kdy byly
předsevzaty, je zbaven osobní svobody a kdy jeho rozhodovací
schopnosti jsou v důsledku toho eo ipso sníženy či omezeny.
Zákonem exemplativně (§ 36 odst. 2 tr. ř.) vypočtené podmínky
nutno proto chápat tak, že je-li zatčený orgány veřejné moci
vyzván k takovému procesnímu vyjádření, které může pro něho mít
zásadní význam, nesmí se tak stát bez předchozího řádného poučení
o významu a důsledcích takového vyjádření a také o tom, že před
takovým vyjádřením má právo poradit se s obhájcem, který,
nevyžádá-li si jej zatčený sám, musí mu být z moci úřední
ustanoven.
Súhlas s použitím cookies
Vlastné nastavenie cookies