II.ÚS 517/99 (Právo na soukromí a na rodinný život)
Z odôvodnenia
Právo na ochranu osobního soukromí je právem fyzické osoby
rozhodnout podle vlastního uvážení zda, popř. v jakém rozsahu
a jakým způsobem mají být skutečnosti jejího osobního soukromí
zpřístupněny jiným subjektům a zároveň se bránit (vzepřít) proti
neoprávněným zásahům do této sféry ze strany jiných osob. Přílišná
akcentace pozitivní složky práva na ochranu soukromého života vede
k neadekvátnímu zúžení ochrany pouze na to, aby skutečnosti
soukromého života fyzické osoby nebyly bez jejího souhlasu či bez
důvodu uznávaného zákonem a tak nebyla narušována integrita
vnitřní sféry, která je pro příznivý rozvoj osobnosti nezbytná.
Ústavní soud nesdílí toto zúžené pojetí, neboť respektování
soukromého života musí zahrnovat do určité míry právo na vytváření
a rozvíjení vztahů s dalšími lidskými bytostmi. Součástí
soukromého života je též rodinný život zahrnující i vztahy mezi
blízkými příbuznými, když k rodinnému životu patří nejen sociální
a morální vztahy, ale také zájmy materiální povahy (např.
vyživovací povinnost). Respektování takto pojatého rodinného
života zahrnuje závazek státu jednat způsobem umožňujícím normální
rozvoj těchto vztahů.
Súhlas s použitím cookies
Vlastné nastavenie cookies