II.ÚS 467/97 (Poskytnutí ochrany základních práv a svobod soudem v obdobných případech, ve kterých byla přiznána Ústavním soudem)

K posouzení otázky souvislosti požadovaného domu se
zemědělskou výrobou rovněž nemělo zůstat mimo rámec hodnocení
důkazů rozhodnutí Ministerstva zemědělství - Ústředního
pozemkového úřadu, ze dne 28.8.1996, v jehož odůvodnění se
poukazuje na to, že za zemědělskou usedlost se považuje soubor
zemědělských pozemků, provozních budov a obytné stavby, jako
hospodářský celek. Takový výklad odpovídá rovněž dikci ustanovení
§ 11 odst. 4 zákona o půdě, který výslovně stanoví konkrétní
podmínky pro nevydání obytných budov patřících k původní
zemědělské usedlosti, z čehož jednak plyne, že zákonodárce
předpokládal existenci takových budov jako samostatných věcí,
které mohou být předmětem vydání, a dále je nutno argumentem
a contrario dovodit, že pokud nejsou splněny zákonné podmínky pro
nevydání takových budov, mají být vydány. Zákon přitom nikde
nestanoví nezbytnou definiční vlastnost zemědělské usedlosti jako
určitého hospodářského celku v tom směru, že by všechny její části
musely na sebe místně, stavebně nebo provozně bezprostředně
navazovat, a už vůbec nelze ve vztahu k vymezení a posouzení
povahy jednotlivých částí zemědělské usedlosti argumentovat tím,
že se nacházejí v městské nebo venkovské zástavbě, nebo mimo tuto
zástavbu, a vyvozovat z toho konkrétní právní závěry, neboť taková
argumentace nemá oporu v zákoně o půdě a odporuje i shora
popsanému účelu tohoto zákona, jakož i skutečné situaci, jak ve
vztahu k zemědělské výrobě, resp. zemědělské činnosti na našem
území historicky existovala, resp. se v průběhu let vyvinula.