II.ÚS 375/99 (Tíseň podle zákona o mimosoudních rehabilitacích)
Z odôvodnenia
Ústavní soud se proto neztotožňuje s názorem soudu, že
v případě tísně se jedná výhradně o duševní stav jednající osoby.
Jedná se o stav svobody projevu vůle, jehož omezení, resp.
podmínění netkví pouze ve vnitřních příčinách jednající osoby,
nýbrž a převážně v příčinách vnějších. Nutno proto každý případ
posuzovat individuálně s přihlédnutím k času, místu a podmínkám
jednající osoby. Pojem tísně v souvislosti s politickým nátlakem,
spojeným s obdobím let 1948 až 1989. Jiná interpretace by
zakládala nerovnost právních následků ve vztahu k jiným, v tísni
uzavřeným úkonům a tím rozpor s ústavním principem rovnosti. Podle
nálezu Ústavního soudu sp. zn.
II.ÚS 59/95 při posuzování naplnění
znaku tísně ve smyslu restitučních předpisů, je třeba mít na
paměti, že ve skutečném právním státě se nikdo dobrovolně majetku
nezbavuje a proto bude vědomí nedostatku zákonné ochrany
soukromého vlastnictví oním objektivně působícím a existujícím
stavem, tedy vnější příčinou tísně a toto pak i pohnutkou pro
projev vůle jednající osoby tak, že jedná ke svému neprospěchu.
Již vyloučení jakékoli dispozice s tímto majetkem v případě jeho
převzetí státem hrubým způsobem narušuje jeden ze základních
principů vlastnictví.
Súhlas s použitím cookies
Vlastné nastavenie cookies