II.ÚS 314/97 (K restitučním titulům podle § 6 odst. 1 písm. m) a r) zákona č. 229/1991 Sb.)
Z odôvodnenia
Ústavní soud nemůže akceptovat právní argumentaci krajského
soudu, řešící vztah ustanovení § 6 odst. 1 písm. m) a téhož
ustanovení písm. r), kdy soud dovodil, že pokud jde o vyvlastnění,
zákon připustil restituci pouze tehdy, pokud šlo o vyvlastnění za
podmínek, které stanovil v ustanovení § 6 odst. 1 písm. m) a n)
a v případech, že tyto podmínky nejsou splněny, vrácení
nemovitostí v restitučním řízení není možné, neboť případ již není
možné podřadit pod jiný restituční titul. V této otázce zastává
Ústavní soud názor, který odpovídá účelu uvedeného restitučního
zákona a znění jeho ustanovení § 6 odst. 1, že v jednotlivých
konkrétních situacích může dojít k tomu, že i přes existenci
jmenovitého specifického titulu, v daném případě rozhodnutí
o vyvlastnění, lze dojít v průběhu restitučního procesu k závěru,
že ztráta majetku, který byl předmětem vyvlastnění, se udála
v podmínkách naplňujících znak perzekuce či postupu porušujícího
obecně uznávaná lidská práva a svobody.