II.ÚS 252/99 (Povinnost soudů vyhovět návrhům na doplnění dokazování)
Z odôvodnenia
Nelze souhlasit s tvrzením stěžovatelky, že soudy jsou
povinny vyhovět návrhům na doplnění dokazování tak, jak byly
učiněny v průběhu občanskoprávního řízení. Ke způsobu stanovení
znalce je soud veden především ustanovením § 127 odst. 1 o. s. ř.,
který blíže charakterizuje za jakých podmínek a v jaké situaci
rozhodující soud je povinen určit osobou znalce ke zhodnocení
odborných problémů. Obecné soudy jsou tak povinny rozhodovat na
základě spolehlivě zjištěného skutkového stavu, když při této
činnosti jsou vázány pravidly obsaženými v ustanovení § 120 odst.
1 o. s. ř., což znamená možnost provést takové důkazy, které
objektivním a spolehlivým způsobem zjistí právně relevantní
skutečnosti. Nesouhlas s právními závěry obecných soudů však
neznamená porušení ústavnosti a s tím související porušení
základních lidských práv a svobod. Ze zásady rovnosti stran je
zřejmé, že ustanovení znalce v konkrétním odborném problému je
pouze záležitostí soudu a nikoli účastníků řízení, neboť jiný
postup by znamenal porušení citované zásady.
Súhlas s použitím cookies
Vlastné nastavenie cookies