II.ÚS 242/98 (Označení žalovaného)
Z odôvodnenia
České republice platí jen jedno procesní právo s jedněmi
poučovacími pravidly, takže není možné rozlišovat nějaké snad
"restituční" právo a nějaké "obecné" právo. Jde vždy o posouzení
okolností konkrétního případu, nikoli o automatický důsledek
předmětu sporu. Způsobilost být účastníkem řízení je procesní
podmínkou řízení, kterou zkoumá soud z úřední povinnosti, a jejíž
nedostatek vede k zastavení řízení. Měl by tedy soud před tím, než
řízení zastaví, dát žalobci možnost věc napravit (nález IV. ÚS
41/95, Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení, sv.
4., č. 70). Této povinnosti se krajský soud nemůže zbavit tím
spíše, že podle § 214 odst. 2 písm. e) o.s.ř. není třeba v tomto
případě nařizovat jednání. Došlo tak k zásahu do práva stěžovatele
domáhat se stanoveným způsobem svého práva u nezávislého
a nestranného soudu (čl. 36 odst. 1 Listiny).