I.ÚS 397/98 (K výkladu § 4 odst. 2 zákona o mimosoudních rehabilitacích)
Z odôvodnenia
Jestliže v restitučním případě bylo zjištěno, že v roce 1938
byla nemovitost vlastníkovi v M. L. zabrána ve prospěch Německé
říše jako tzv. židovský majetek a po návratu z koncentračního
tábora byla vrácena podle § 24 odst. 2 dekretu č. 5/1945 Sb. jako
majetek osob, které trpěly nacistickou perzekucí z rasových
důvodů, a byl obnoven zápis v pozemkové knize v původním znění
v roce 1946, nelze výměr ONV o konfiskaci tohoto majetku rovněž
z roku 1946 (údajně nabyl právní moci v roce 1947) a bez
odpovídajícího zdůvodnění, než pokládat za paakt. Byl jím
konfiskován postiženým osobám, o němž bylo již v souvislosti
s vrácením pozemku v roce 1945 nesporné, že šlo o osoby, které
trpěly pod nacistickým terorem. O odvolání proti výměru ONV
(paaktu) rozhodoval MNV a KNV až v roce 1962, takže zákona č.
87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, mělo být použito
k rozhodnutí tohoto restitučního případu.
Súhlas s použitím cookies
Vlastné nastavenie cookies