Pl.ÚS 4/99 (Valorizace náhrady za ztrátu na výdělku v případě náhrady nákladů na výživu pozůstalým)
Z odôvodnenia
Mechanizmus stanovení celkové výše náhrady na výživu
pozůstalých se přitom dle § 199 odst. 2 zákoníku práce odvíjí od
určení částky, do které by příslušela zemřelému náhrada za ztrátu
na výdělku podle § 195, která je ale ve smyslu § 202 odst. 2
valorizována (pokud vláda své oprávnění dané zákonným zmocněním
využije). Propojení uvedených ustanovení § 199 odst. 2, § 195
a § 202 odst. 2 zákoníku práce pak vede k ústavně konformní
interpretaci § 202 odst. 2, dle níž valorizace náhrady dle § 195
má podle § 199 odst. 2 za následek i zvýšení částky, vymezující
náhradu nákladů na výživu pozůstalých.
Uvedený závěr lze podepřít i poukazem na rozdíl ve stanovení
výše náhrady za ztrátu na výdělku a náhrady nákladů na výživu
pozůstalých. Náhrada za ztrátu na výdělku se stanoví přesně
stanoveným způsobem výpočtu (§ 195 zákoníku práce), odvisícím od
přesně kvantifikovaných parametrů, v důsledku čehož je možné ji
valorizací bez dalšího upravovat. Na rozdíl od ní náhrada nákladů
na výživu pozůstalých je určena řadou apriori přesně
nekvantifikovatelných, uvážení vyžadujících parametrů (obdobně
jako je tomu u institutu výživného v občanském právu), v důsledku
čehož je smysluplné valorizovat pouze celkovou částku pro náhradu
nákladů na výživu všech pozůstalých. Takto interpretovanému smyslu
a účelu analyzovaných obou právních institutů odpovídá i ústavně
konformní interpretace dotčených ustanovení § 199 odst. 2, § 195
a § 202 odst. 2 zákoníku práce.
Súhlas s použitím cookies
Vlastné nastavenie cookies