IV.ÚS 439/98 (K otázce státního občanství ve vztahu k restitučnímu nároku podle zákona č. 243/1992 Sb.)
Z odôvodnenia
Z toho, že Češi, Slováci a příslušníci jiných slovanských
národů, kteří se v době zvýšeného ohrožení republiky (§ 18 dekretu
č. 16/1945 Sb.) přihlásili za Němce nebo Maďary, neposuzují se při
splnění podmínek uvedených v ustanovení § 1 odst. 4 ústavního
dekretu č. 33/1945 Sb., o úpravě československého státního
občanství osob národnosti německé a maďarské, jako Němci nebo
Maďaři, nelze vyvodit jiný závěr než ten, že nespadajíce pod
ustanovení § 1 odst. 1 a 2 ústavního dekretu proto, že se podle
tohoto dekretu za Němce a Maďary nepovažují, tyto osoby
československé státní občanství nepozbývají. Tento závěr podporuje
i ustanovení § 5 ústavního dekretu, podle kterého Češi, Slováci
a příslušníci jiných slovanských národů, kteří se v době zvýšeného
ohrožení republiky (§ 18 dekretu prezidenta republiky č. 16/1945
Sb.) ucházeli o udělení německé nebo maďarské státní příslušnosti,
aniž k tomu byli donuceni nátlakem nebo zvláštními okolnostmi,
pozbývají československého státního občanství dnem nabytí
účinnosti tohoto dekretu. Je-li totiž v tomto ustanovení pozbytí
československého státního občanství výslovně zakotveno, potom
použitím argumentu a contrario lze dovodit, že osoby splňující
podmínky ustanovení § 1 odst. 4 ústavního dekretu československé
státního občanství nepozbyly.