IV.ÚS 324/99 (Rozdíl mezi propadnutím majetku a propadnutím věci z hlediska finanční náhrady podle § 13 odst. 2 zákona č. 87/1991 Sb.)
Z odôvodnenia
Skutková podstata uvedená v ustanovení § 13 odst. 2 zákona č.
87/1991 Sb. může být naplněna nejen v případě uložení trestu
propadnutí majetku, ale i trestu propadnutí věci, pokud tyto věci
představovaly veškerý majetek odsouzeného. Východiskem pro
posuzování této otázky je objasnění pojmu a povahy majetku jako
zákonného znaku uvedeného v již citovaném ustanovení. V tomto
směru má svůj význam ustanovení § 118 občanského zákoníku,
uvozujícího ve svém odst. 1, že předmětem občanskoprávních vztahů
jsou věci, a pokud to jejich povaha připouští, práva nebo jiné
majetkové hodnoty. Toto ustanovení nasvědčuje totiž tomu, že
majetek ve svém pojmovém významu i ve své podstatě má hodnotový
podtext, jinak řečeno, jde o hodnotu vyjádřitelnou určitým obecným
ekvivalentem, tedy v penězích. O majetku nelze tedy pojmově
uvažovat v případech, kdy sice jde o pojmenovatelně movité věci,
tyto věci však již postrádají jakoukoli zmíněným způsobem
vyjádřitelnou hodnotu. Tak se tomu zdá být i v projednávaném
případě, v němž dědické řízení po J. T., bylo zastaveno pro
nedostatek majetku podle ustanovení § 320 o. s. ř. z roku 1950 na
podkladě zjištění, že zemřelý zanechal pouze staré bytové zařízení
a osobní svršky, tedy v situaci, kdy mezi odsouzením jmenovaného
a jeho úmrtím uplynula doba pouze zhruba 15 měsíců.