IV.ÚS 311/97 (K principu přiměřenosti ve vztahu k § 14 odst. 4 zákona č. 123/1992 Sb.)
Z odôvodnenia
Ustanovení § 14 odst. 4 zákona č. 123/1992 Sb., ve znění
účinném před vyhlášením nálezu Ústavního soudu č. 159/1998 Sb.,
připouštělo rozhodnutí o zákazu pobytu při každém "porušení
povinnosti", takže nerozlišovalo skutečně závažná porušení
právního řádu České republiky od porušení ostatních, která lze
označit za méně společensky nebezpečná. Mimo jiné i z těchto
důvodů Ústavní soud uvedené ustanovení zrušil pro jeho rozpor
s čl. 1 Ústavy a čl. 14 odst. 1 v souvislosti s čl. 4 odst. 4
Listiny základních práv a svobod. Také ve věci stěžovatele nebylo
proto možno závěry pléna Ústavního soudu v uvedeném nálezu
pominout, zejména když právě v případě stěžovatele nabývají na
významu úvahy, týkající se principu přiměřenosti v právu, a to
v souvislosti s uvážením intenzity porušení právních předpisů
stěžovatelem (nedostatky zjištěné obchodní inspekcí v označení
nabízeného zboží).
Súhlas s použitím cookies
Vlastné nastavenie cookies