IV.ÚS 239/99 (Podmínky pro určení účastníků řízení o žalobách proti rozhodnutím správních orgánů)

Podle § 72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy . Podle současné právní úpravy obsažené v § 250 odst. 1 občanského soudního řádu jsou účastníky řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu žalobce a žalovaný. Tato legální definice účastníků řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu nezahrnuje účastníky řízení před správním orgánem, pokud v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu nebyli žalobcem nebo žalovaným. Ústavní soud již v obdobném případě (konkrétně ve věci sp. zn. IV. ÚS 178/98) konstatoval, že jsou mu známy výhrady ke koncepci platné právní úpravy účastenství v řízení (publikované např. v komentáři k občanskému soudnímu řádu - Bureš, J., Drápal, L., Mazanec, M.: Občanský soudní řád, komentář, C. H. Beck, 1998, 3. vydání) o žalobě proti rozhodnutím správních orgánů, to však nicméně nemůže nic změnit na tom, že nebyl-li tedy navrhovatel ústavní stížnosti účastníkem řízení, v němž bylo rozhodnuto rozsudkem, jehož zrušení je navrhováno, není podle současné právní úpravy aktivně legitimován k podání ústavní stížnosti, a jeho návrh je proto návrhem podaným osobou zjevně neoprávněnou.