IV.ÚS 207/99 (Nedostatečné odůvodnění rozhodnutí o koluzní vazby)
Z odôvodnenia
Vazební důvod podle ustanovení § 67 písm. b) trestního řádu je
obecně dán, jsou-li v posuzovaném případě zjištěny konkrétní
skutečnosti odůvodňující obavu, že obviněný bude mařit zjišťování
skutkových okolností důležitých pro objasňování věci, a to
postupem upraveným trestním řádem, tedy zpravidla dokazováním. Jak
již konstatoval Ústavní soud v řadě svých nálezů, o takovou
konkrétní skutečnost jde nejen tehdy, jestliže obviněný sám svým
jednáním zavdal příčinu k obavě z koluzního jednání, ale
existuje-li určitá objektivní konstalace, zahrnující nejen osobu
pachatele, ale všechny znaky skutkové podstaty trestného činu,
včetně stadia vyšetřování. Podle názoru Ústavního soudu jsou však
odůvodnění napadených usnesení natolik vágní, že nesplňují ani
podmínky kladené na obsah usnesení v ustanovení § 134 odst. 2
trestního řádu (§ 138 trestního řádu). Lze si totiž představit
nespočet případů, kdy dosud nebyly vyslechnuty všechny osoby nejen
participující na trestném činu, ale také jako svědkové způsobilí
vnésti do věci více světla, aniž by to samo o sobě bylo důvodem
pro uvalení koluzní vazby, a to navíc kupř. s, pro posouzení
vazebních důvodů irelevantním, odůvodněním, že není vyloučeno
vypracování znaleckého posudku z oboru grafologie nebo pouze
s všeobecným, žádným důkazem nepodloženým, konstatováním, že
obviněný by mohl mařit objasňování skutečností závažných pro
trestní stíhání.