IV.ÚS 135/99 (K přednosti Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod před Evropskou úmluvou o vzájemné pomoci ve věcech trestních)

Zpřísněné podmínky uvedené v ustanovení § 211 odst. 3
trestního řádu platí i v situaci, kdy dožádaný cizí orgán tyto
zpřísněné podmínky z různých důvodů nesplní či splnit nemůže.
V článku 3 odst. 1 Evropské úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech
trestních (č. 550/1992 Sb.), která vzhledem k ustanovení § 384
trestního řádu má povahu lex specialis, je zakotvena dohoda
signatářů mezinárodní smlouvy o tom, jakým procesním režimem se
řídí provedení či získání dožádaného úkonu, totiž procesním
režimem dožádané strany. Respektuje tuto skutečnost, jakož
i skutečnost, že právní úprava dožádaného státu může být, co se
týče procesních garancí práva obviněného na obhajobu v přípravném
řízení, rozdílná, má Ústavní soud nicméně za to, že i při použití
takového lex specialis musí být garantována práva zakotvená
v článku 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv
a základních svobod, která je podle článku 10 Ústavy ČR
bezprostředně závazná a má přednost před zákonem. Neměl-li tedy
obviněný či jeho obhájce v průběhu trestního řízení možnost klást
svědkům otázky, pak zejména v situaci, kdy tyto výpovědi nejsou
podporovány dalšími přímými důkazy nebo ucelenou soustavou
nepřímých důkazů, takové svědecké výpovědi, byť provedené
v souladu s právem dožádaného státu, nemohou být pro rozpor
s článkem 6 odst. 1 ve spojení s odst. 3 písm. d) Úmluvy použity
jako důkazy, na jejichž základě by byl obviněný odsouzen. Účelem
Úmluvy o vzájemné pomoci, jak se konstatuje v její preambuli, je
sice dosažení větší jednoty mezi jejími členy, v současné etapě
vyznačující se stále existujícími rozdíly v právní úpravě této
oblasti, nemůže být ani případná nemožnost u dožadované strany
vyhovět podmínkám stanoveným v právním řádu dožadující strany na
újmu ústavně zaručených práv obviněného.