III.ÚS 546/98 (Právo na ochranu osobnosti ve vztahu k orgánům veřejné moci)
Z odôvodnenia
Jakkoli ochrana lidské důstojnosti, osobní cti, dobré pověsti a jména nesporně spadá jako ústavně zaručené základní právo pod ústavní ochranu, hmotněprávní podmínky pro ni jsou svěřeny právní normě nižší síly (občanskému zákoníku), jejíž výklad a aplikace přísluší především obecným soudům ( čl. 90 Ústavy České republiky). Podle přesvědčení Ústavního soudu nelze fyzickou osobu ztotožňovat s orgánem veřejné moci, v jehož čele fyzická osoba stojí, a to již proto, že jde nejen o dva zcela odlišné a samostatné subjekty se zcela rozdílnou odpovědností, ale také proto, že obecně vzato ani nedůvodná či neoprávněná výtka (kritika) organizace jako právnické osoby nezakládá implicitně zásah do osobních a osobnostních práv jejích členů (příslušníků); proto ani z hlediska ochrany ústavně zaručeného základního práva na ochranu cti a dobrého jména ( čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) nelze ony dva subjekty slučovat nebo je vzájemně zaměňovat.
Súhlas s použitím cookies
Vlastné nastavenie cookies