III.ÚS 470/97 (K přechodu věci zatížené právními vadami (restitučním nárokem))
Z odôvodnenia
Rozpornost rozhodovací praxe obecných soudů, jakkoli je
nežádoucí, případně její sjednocování je ovšem především věcí
obecných soudů samotných, to však zpravidla jen potud, pokud ten
který právní problém nebyl vyřešen (vyložen) Nejvyšším soudem ČR,
jako orgánem k sjednocování rozhodovací praxe výslovně povolaným
(§ 28 odst. 3, § 29 zák. č. 335/1991 Sb., ve znění pozdějších
předpisů), a pokud - přes takto podaný výklad - konkrétní
rozhodnutí nižších soudů není se stanoviskem vyloženým Nejvyšším
soudem ČR v rozporu a pokud svou povahou či intenzitou se nedotýká
znaků právního státu (čl. 1 úst. zák. č. 1/1993 Sb.), případně
pokud pro opomenutí takového stanoviska nemá již rysy jurisdikční
libovůle, kterou v rámci obecného soudnictví nelze napravit.