III.ÚS 357/98 (Omezené vlastnické právo ve formě tzv. nuda proprietas jako východisku při uplatńování restitučních nároků)
Z odôvodnenia
Jestliže zákonodárce (též podle důvodové zprávy k restitučnímu zákonu) vyjádřil svůj vůli zmírnit jen některé majetkové křivdy, aniž by při vydávání věcí postižených v údobí předchozího režimu docházelo ke křivdám novým, nutno také stanovené podmínky pro vydání věcí (rozpor s tehdy platnými předpisy, příp. protiprávní zvýhodnění při nabytí věci) chápat (ve vztahu k původnímu vlastníku) jako omezující kritéria, jež - nejsou-li naplněna - vydání věci brání. Podle nálezů Ústavního soudu je proto na předchozího (konfiskací postiženého) vlastníka nahlížet jako subjekt, jemuž svědčí toliko prostý, holý vlastnický titul (nuda proprietas), k jehož transformaci v plné vlastnictví je však zapotřebí buď dohody s tím, kdo s věcí jako pozdější vlastník disponuje, nebo výroku soudu, jímž podle ustálené judikatury obecných soudů plné vlastnictví vzniká. Proto také právní konstrukce blížící se čisté reivindikaci věci (žadatel o restituci nepřestal být vlastníkem a žádá jen vydání věci) ve světle připomenutých záměrů zákonodárce a stanovených podmínek nemůže obstát: znamenala by totiž vybočení z mezí daných zákonem, a to se všemi důsledky, které by takové vybočení znamenalo, a nadto současně také popření základních zásad, na nichž restituční nároky oprávněných osob jako forma zmírnění některých křivd spočívají.
Súhlas s použitím cookies
Vlastné nastavenie cookies