III.ÚS 261/98 (Obtížnost dokazování v řízení před správním soudem)

V řízení podle hlavy třetí občanského soudního řádu, v jehož
režimu bylo rozhodnutí vydáno, se přiměřeně užije ustanovení hlavy
druhé, když v posuzované věci zákonem stanovená výjimka (§ 250l
odst. 2, § 250a o. s. ř.) nepřipadá v úvahu (§ 250l odst. 1, 2 o.
s. ř.); jestliže skutková zjištění správního rozhodnutí
přezkoumávaného soudem jsou nedostačující k posouzení věci, je ex
lege procesní povinností soudu takové rozhodnutí zrušit (§ 250j
odst. 2 al. 1 o. s. ř.). Nesplnění této povinnosti je podle
přesvědčení Ústavního soudu porušením nejen zákona, ale současně
je též vážným porušením ústavních zásad. Procesní čistota v řízení
před orgány veřejné moci, najmě pak v řízení před soudy, je nejen
zákonným, ale současně také ústavním principem, jehož postuláty
nelze přehlížet nebo obcházet, zejména jestliže obecné soudy ve
správním soudnictví nerozhodují v plné jurisdikci. Zákonem
stanovená povinnost orgánů veřejné moci zjistit správně
a v dostatečném rozsahu skutkový stav jimi rozhodované věci - bez
ohledu na její případnou obtížnost - přestavuje nejen jednu ze
základních podmínek pro zákonu odpovídající rozhodnutí (§ 153
odst. 1, § 157 odst. 2 o. s. ř.), ale je také jedním ze základních
znaků ústavně stanoveného postupu (čl. 36 odst. 1 Listiny
základních práv a svobod) a ochrany práv (čl. 90 úst. zák. č.
1/1993 Sb.); splnění takto uložených povinností je na místě
obzvlášť zdůraznit v rozhodovací činnosti obecných soudů, jimž,
z důvodů dostatečně zřejmých, byla svěřena pravomoc kontroly
rozhodnutí vydaných správními orgány. Proto také přílišná
formálnost nebo povrchnost důkazního řízení a v soudní jurisdikci
vůbec je v rozporu s ústavními principy právního a demokratického
státu, založeného na úctě k právům a svobodám člověka a občana
(čl. 1 úst. zák. č. 1/1993 Sb.), a důsledně je také neslučitelná
s ústavně stanovenými zásadami soudního rozhodování (čl. 90, čl.
95 odst. 1 úst. zák. č. 1/1993 Sb.).