II.ÚS 357/98 (Nárok na náhradu za živý a mrtvý inventář)
Z odôvodnenia
Pokud uplatňuje nárok podle § 20 odst. 1 zákona o půdě na
náhradu živého a mrtvého inventáře více oprávněných osob, má každá
z těchto osob, pokud splňuje zákonné podmínky, nárok na vydání
poměrné části tohoto inventáře, která je dána poměrem částí
nemovitostí, převzatých touto oprávněnou osobou, ke všem
nemovitostem vydávaných povinnou osobou všem dalším oprávněným
osobám, které své právo odvozují od stejného původního vlastníka.
Právo na vydání nemovitosti a právo na náhradu za živý a mrtvý
inventář nevytvářejí samostatné právní instituty. Jsou vzájemně
propojeny, neboť právo na náhradu živého i mrtvého inventáře nelze
oddělit od osob, kterým byla nemovitost vydána. Tím se zužuje
okruh oprávněných osob pro náhradu. Rozhodující pro toto určení je
stav v době, kdy se oprávněné osoby staly vlastníky nebo
spoluvlastníky restituovaných nemovitostí. Není to tedy ani den
uplatnění nároku a ani den vydání rozsudku. Nelze se tedy proto
v těchto restitučních sporech o náhradu dovolávat ustanovení §
154 odst. 1 o. s. ř.