II.ÚS 178/98 (K otázce přiměřenosti uložení trestu vyhoštění)
Z odôvodnenia
Právo na respektování soukromého a rodinného života,
zakotvené v čl. 8 Úmluvy, podléhá omezení z pohledu odst. 2.
Smyslem této úpravy je zajistit rovnováhu mezi zájmy jednotlivce
a zájmy společnosti. Ústavní soud proto zkoumal, zda vyhoštění
stěžovatele splňuje podmínky odst. 2, tj. zda k uložení trestu
vyhoštění došlo v souladu se zákonem, bylo nezbytné
v demokratické společnosti k dosažení některého z oprávněných
cílů, a konečně, zda je i přiměřené sledovanému přípustnému cíli,
a dospěl k závěru, že jakkoliv je předcházení zločinnosti
vyhoštěním oprávněným, tedy přípustným cílem nezbytným v každé
demokratické společnosti, nelze konstatovat naplnění požadavku
přiměřenosti tam, kde došlo k uložení maximálního trestu, tj.
trestu vyhoštění na dobu neurčitou, bez časového omezení, jinými
slovy navždy, a to aniž by byla zkoumána, tak jak ukládá § 57 tr.
zákona, možnost nápravy pachatele. Ústavní soud má přitom za to,
že maximální trest vyhoštění, tj. navždy, se pojmově spíše váže
k takovému pachateli, kde náprava možná není.