I.ÚS 449/99 (Ústavní stížnost podaná ústředním orgánem státní správy proti rozhodnutí jiného ústředního orgánu státní správy)
Z odôvodnenia
Správní orgán, který jako orgán státu podle přesvědčení Ústavního soudu nemůže být právnickou osobou, nemůže být ani stěžovatelem, resp. účastníkem řízení podle hlavy druhé oddílu druhého zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Výčet oprávněných osob podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. je taxativní (obdobně srov. usnesení sp. zn.
IV. ÚS 458/97, publikované pod č. 26, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 10). Těmto závěrům ostatně analogicky svědčí i formulace příslušného ustanovení Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jejíž čl. 34 stanoví, že Evropský soud pro lidská práva může přijímat stížnosti od každé fyzické osoby, nevládní organizace nebo skupiny jednotlivců považujících se za poškozené v důsledku porušení práv přiznaných Úmluvou nebo Protokoly jednou z Vysokých smluvních stran.
Súhlas s použitím cookies
Vlastné nastavenie cookies