I.ÚS 435/99 (Přihlášení pohledávky ve vyrovnávacím řízení)

Vyrovnání je společně s konkursem reakcí na úpadek dlužníka. Oba způsoby mají společné charakteristiky, přesto mezi nimi existují nezanedbatelné rozdíly. Zásadní odlišnost vychází z využití rozdílných právních konstrukcí umožňujících v různé míře integraci zájmů dotčených subjektů, především úpadcových věřitelů, která se odráží ve využití míry dispozitivnosti. Zatímco konkurs probíhá podle přesných pravidel, která poskytují jen málo prostoru pro dispozici účastníků, je vyrovnání na dispozici založeno. Podstata vyrovnání spočívá v nabídce dlužníka na sice částečné, ale zajištěné a termínované uspokojení nároků věřitelů, v přijetí této nabídky kvalifikovanou většinou věřitelů a v přezkoumání zákonem stanovených podmínek vyrovnání soudem. Vyrovnání v sobě spojuje hmotněprávní a procesněprávní stránku, a proto nelze izolovaně zkoumat a preferovat aspekty patřící k některé z nich. Přitom je evidentní, že vyrovnání svojí povahou jako majetkové vypořádání vyvolává hmotněprávní důsledky, avšak vyrovnání nelze realizovat bez využití stanovených procesních pravidel. Vyrovnací řízení probíhá ve dvou etapách. V první z nich, která probíhá od podání návrhu na vyrovnání do rozhodnutí o něm, soud zkoumá, zda jsou splněny podmínky pro vyrovnání. Druhá etapa nastupuje výlučně po povolení vyrovnání a trvá do jeho prohlášení za skončené po potvrzení vyrovnání. V této etapě dochází k přihláškám věřitelů, k jejich zkoumání, k vyrovnacímu jednání, k hlasování o vyrovnání a k jeho potvrzení (eventuálně k zamítnutí). Uvedené fáze respektuje i zákon č. 328/1991 Sb. , o konkursu a vyrovnání. Především je třeba poukázat na § 51 odst. 1 tohoto zákona, podle něhož se usnesení o povolení vyrovnání doručuje mimo jiné známým věřitelům. Tyto věřitele však zákon nepovažuje ještě za účastníky řízení, jimi se stávají pouze ti věřitelé, kteří včas přihlásili své pohledávky a nejsou plně uspokojeni ( § 48 uvedeného zákona). Je tedy zcela na vůli a schopnostech věřitele, aby ve stanovené lhůtě, má-li zájem stát se účastníkem vyrovnání a tím dosáhnout alespoň částečného uspokojení své pohledávky vůči dlužníkovi, učinil vhodná opatření vedoucí ke včasnému přihlášení své pohledávky. Pokud tak neučiní, bere na sebe riziko, že se nestane účastníkem vyrovnacího řízení, zejména když mu zákon výslovně ukládá povinnost přihlásit pohledávku ve stanovené lhůtě ( § 56 odst. 1 téhož zákona). Při opožděném podání přihlášky vzniká věřiteli nejistota, zda se k jeho pohledávce přihlédne. Tato nejistota je vázána na posouzení, zda je možné opožděně přihlášenou pohledávku přezkoumat bez zbytečného odkladu. Jde o naprosto přirozený a obvyklý důsledek uplatnění principu vigilantibus iura scripta sunt vytvářejícího rámec pro autonomní chování subjektů soukromoprávních vztahů. Citovaná parémie odráží konstrukci, podle níž je mechanismus fungování soukromého práva vybudován na předpokladu iniciativy jeho subjektů směřujících k realizaci svých zájmů právně relevantním chováním. Je proto absurdní, aby se kdokoliv dovolával zásahu do svých práv, když nepříznivý důsledek si způsobil sám svým vlastním chováním.