I.ÚS 425/97 (K dokazování v trestním řízení před odvolacím soudem)
Z odôvodnenia
Pokud jde o stěžovatelovy návrhy na výslechy dalších svědků
v odvolacím řízení, Ústavní soud respektuje skutečnost, že podle
současné judikatury (např. nález Ústavního soudu, sp. zn. I. ÚS
362/96), není soud v zásadě povinen každému důkaznímu návrhu
vyhovět, že důkazy před odvolacím soudem se zpravidla neprovádějí
a jen výjimečně může odvolací soud řízení doplnit důkazy
nezbytnými k tomu, aby mohl o odvolání rozhodnout (§ 263 odst. 6
trestního řádu). Rozsudek Vrchního soudu v Praze je přesvědčivý,
soud se v něm podrobně zabývá skutečnostmi a důkazy, o něž se
opíral, a odpovídajícím způsobem se vypořádal s důvody, proč
nevyhověl návrhům obhajoby na výslech uvedených svědků a provedení
dalších důkazů. Proto ani Ústavní soud nedospěl k závěru, že by
neprovedením navrhovaných důkazů byl porušen zákon a zásady
spravedlivého procesu v této věci.