I.ÚS 422/99 (Výměry ministerstva financí o regulaci cen)

Pojem zásahu orgánu veřejné moci jako aktu, který je možné napadat ústavní stížností, lze obecně charakterizovat jako takové jednání, kterým se konkrétní subjektivní práva někoho jiného proti jeho vůli určitým způsobem omezují. Je zřejmé, že výměr Ministerstva financí z 30.11.1998 č. 01/99 o regulaci cen vydaný podle zákona o cenách není rozhodnutím orgánu veřejné moci podle § 72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, jelikož není výsledkem právního řízení, jehož by byl stěžovatel účastníkem, nenabývá právní moci, nedoručuje se atp. Nemůže se však jednat ani o jiný zásah orgánu veřejné moci, než je rozhodnutí, neboť v takovém případě vždy musí jít (stejně jako u rozhodnutí) o individuální akt směřující vůči konkrétní osobě, která návrh podává, tedy o zásah individualizovaný a konkretizovaný. Zpravidla půjde o jednorázový, protiprávní a zároveň protiústavní akt (útok) orgánu veřejné moci porušující základní ústavně garantovaná práva, který sám není výsledkem žádné rozhodovací pravomoci (nález sp. zn. III. ÚS 62/95, publikovaný pod č. 78, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 4). Musí jít o adresný (osobní) akt, který bezprostředně mění právní situaci (právní poměry) zasažené osoby. Výměr Ministerstva financí však takové účinky sám o sobě nemá, pouze vytváří podmínky pro eventuální realizaci, tedy i případný zásah. Teprve na základě výměru Ministerstva financí osoba provádějící právní dispozice s určitým (určeným) zbožím v jednotlivém případě výměr aplikuje.