I.ÚS 383/98 (Průtahy v soudním řízení ve vazební věci)
Z odôvodnenia
Ústavně zaručené právo na zákonného soudce (čl. 38 odst. 1
Listiny) již Ústavní soud interpretoval v minulosti, když uvedl,
že princip práva na zákonného soudce "na jedné straně dotváří
a upevňuje soudcovskou nezávislost, na straně druhé pak
představuje pro každého účastníka řízení stejně cennou záruku, že
k rozhodnutí jeho věci jsou povolávány soudy a soudci podle předem
daných zásad (procesních pravidel) tak, aby byla zachována zásada
pevného přidělování soudní agendy, a aby byl vyloučen - pro různé
důvody a rozličné účely - výběr soudů a soudců "ad hoc". Ústavní
princip zákonného soudce nelze obcházet, byť by důvody k tomu byly
jakékoli; tím méně lze ospravedlňovat - poukazem na "jinak věcnou
správnost" - takové rozhodnutí, které bylo vydáno v rozporu
s tímto principem, neboť - mimo jiné - nejen historické
zkušenosti, ale i zkušenosti z nedávné doby totalitního režimu
přesvědčivě ukazují, jak je pro jedince nebezpečné a pro celou
společnost škodlivé povolávat při nalézání práva k výkonu
spravedlnosti soudy a soudce podle účelových hledisek či výběru
(nález sp. zn.
III. ÚS 232/95, Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů
a usnesení, sv. 5, C. H. Beck, 1997, str. 101).
Súhlas s použitím cookies
Vlastné nastavenie cookies