I.ÚS 350/97 (K povinnosti plnit smluvní závazky)
Z odôvodnenia
Každý podnikatelský subjekt, který vstupuje do smluvních
vztahů s jinými, si musí být vědom toho, že "smlouvy se mají
plnit", a to i v případech, kdy je to pro některou ze smluvních
stran nevýhodné. Z uzavřené zprostředkovatelské smlouvy vyplývá
sice, že celková hodnota poskytovaných finančních prostředků je
uváděna v korunách, nikoli však, že by tyto finanční prostředky
měly být poskytnuty pouze v české měně, o čemž svědčí i článek IX.
bod 9.2, kterým byl zmocněn zprostředkovatel jednat též se
zahraničními ústavy a bankami. Ve smlouvě se též nikde neuvádí, že
úroková sazba musí být fixní a nesmí být variabilní. Smlouvou
předpokládaná úroková sazba měla činit cca 8% (na jiném místě se
uvádí maximálně 8%), aniž byla blíže určena povaha této sazby. Ze
spisu krajského soudu i z jeho vyjádření k ústavní stížnosti
vyplývá, že činila cca 7,5%, tedy nepřekročila hranici požadovanou
stěžovatelem. Vzhledem k tomu nepovažuje na tomto místě Ústavní
soud za potřebné opakovat argumenty svědčící pro závěr, že
zprostředkovateli, tj. vedlejšímu účastníkovi řízení, vznikl
z platně uzavřené smlouvy nárok na smluvenou provizi.
Súhlas s použitím cookies
Vlastné nastavenie cookies