I.ÚS 338/97 (K nesprávnému označení účastníka řízení - organizační složka obchodní společnosti)
Z odôvodnenia
Ústavní soud sice sdílí názory obecných soudů, že není věcí
soudu, aby žalobce poučoval o hmotném právu a tedy ani v otázce
věcné legitimace, to však neznamená, že by soud neměl žalobce
poučit ve věci správného označení účastníků, tj. i tehdy, je-li
žalován někdo, kdo nemá způsobilost být účastníkem řízení. Tento
názor zastává Ústavní soud proto, že způsobilost být účastníkem
řízení je procesní podmínkou řízení, kterou soud zkoumá z úřední
povinnosti, a jejíž nedostatek vede k zastavení řízení. Soud by
tedy měl, dříve než řízení zastaví, dát žalobci možnost věc
napravit. Tento názor Ústavní soud již několikrát vyslovil ve
svých nálezech a ani v tomto případě nemá proč se od své ustálené
judikatury odchylovat. V daném konkrétním případě šlo lze
nesplnění poučovací povinnosti soudu kvalifikovat jako nesprávný
postup soudu ve smyslu § 237 odst. 1 písm. f) o. s. ř. Protože
nesplněním poučovací povinnosti soudu byla v průběhu řízení
účastníkům odňata další možnost jednat ve věci samé před soudem,
byly tím z hlediska materiálního právního státu splněny podmínky
pro přípustnost dovolání.
Súhlas s použitím cookies
Vlastné nastavenie cookies