Pl.ÚS 46/97 (Příspěvek na koupi a provoz motorového vozidla - vyhláška, kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení)

Každý prováděcí předpis vydávaný ministerstvem je vázán čl. 79 odst. 3 Ústavy ČR pouze k takové podrobnější úpravě, která se musí pohybovat na základě zákona a v jeho mezích. V daném případě, pokud jde o hmotné právo, je tímto zákonem zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení. Tento zákon v návaznosti na ustanovení § 73, upravující osobní a věcný rozsah sociální péče, v ustanovení § 86 stanoví, že občanům těžce zdravotně postiženým poskytují příslušné státní orgány mimo jiné peněžité dávky k překonání obtíží vyplývajících z jejich postižení (odst. l), stát je pak povinen poskytovat těmto osobám pomoc při pracovním zařazení a uplatnění, jakož i vytvářet podmínky pro jejich začlenění do společenského a veřejného života (odst. 3). Novelizovaný prováděcí předpis však v ustanovení § 35 odst. 1 písm. c) omezuje pomoc poskytovanou formou příspěvku na zakoupení nebo celkovou opravu motorového vozidla občanům s těžkou vadou nosného a pohybového ústrojí nově stanovenou podmínkou věku zdravotně postiženého občana - nedosažením věku 62 let, přitom tuto omezující věkovou podmínku právě v poměru k sociálním právům nelze považovat za natolik nepodstatnou, že by mohla být stanovena bez vlivu zákonodárce. Naopak, stanovení věkové hranice je podstatnou náležitostí tohoto práva samého, neboť vymezuje skupinu občanů, kteří vůbec mohou právo uplatnit, a právě proto jde o věc, jejíž úprava přísluší zákonu a nikoliv normě jen zákon provádějící. Jestliže tedy předmětem ochrany základní zákonné normy bylo poskytnutí sociální pomoci občanům s indikovaným těžkým zdravotním postižením, a to nejen při pracovním zařazení a uplatnění, ale také při vytváření podmínek pro jejich začlenění do společenského a veřejného života, pak prováděcí podzákonná norma vykročila z mezí zákona směrem, kterým neměla, a zavedením podmínky věku tak stanovila meze sociální pomoci, kterou zákonná norma neobsahuje, čímž došlo k porušení čl. 79 odst. 3 Ústavy ČR.