IV.ÚS 69/97 (Odpovědnost za škodu při nemoci z povolání podle zákoníku práce)
Z odôvodnenia
Stanovení a úprava nejvyšší přípustné expozice prachu,
s důvodem jejíhož dosažení vedoucímu k rozvázání pracovního
poměru bylo v podstatě obecnými soudy spojováno přerušení
příčinné souvislosti mezi onemocněním nemocí z povolání a vznikem
škody, sleduje nepochybně prevenci onemocnění profesního původu.
Právě tato prevence je tedy smyslem a funkcí právní úpravy
nejvyšší přípustné expozice. Pokud však tato funkce v konkrétním
případě nedojde svého uplatnění a k onemocnění nemocí z povolání
přesto dojde, je třeba trvat, v souladu s principem objektivní
odpovědnosti zaměstnavatele za škodu vzniklou nemocí z povolání,
z něhož právní úprava zákoníku práce vychází, na standardním
způsobu odškodnění nemoci z povolání jím stanoveného. Nelze totiž
vyloučit, že výdělky, jichž poškozený pracovník dosahuje po
ukončení pracovního poměru (byť rozvázaného pro dovršení nejvyšší
přípustné expozice), mohou být nižší právě v důsledku onemocnění
nemocí z povolání, a že nebýt tohoto onemocnění, mohl by
dosahovat výdělků vyšších. Proto tato otázka musí být předmětem
zkoumání soudu. Pokud se obecné soudy v daném případě touto
otázkou nezabývaly, neposkytly tak právům stěžovatele dostatečnou
ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod).
Súhlas s použitím cookies
Vlastné nastavenie cookies