IV.ÚS 418/97 (Organizování trestného činu)
Z odôvodnenia
Za organizátora spáchání trestného činu je ve smyslu
ustanovení § 10 odst. 1 písm. a) trestního zákona pokládán ten,
kdo spáchání trestného činu zosnoval nebo řídil. Za "zosnování"
trestného činu je považována činnost spočívající nejen
v iniciování dohody o spáchání trestného činu, ale i ve
vypracování plánu jeho spáchání, vyhledávání osob, které by se na
něm podílely, zajišťování jejich vzájemného styku, rozdělování
úkolů těmto osobám před spácháním trestného činu apod. Za "řízení"
trestného činu jsou pak považovány úkony spočívající v usměrňování
všech osob podílejících se na trestné činnosti, vydávání
konkrétních pokynů těmto osobám apod. Všechny uvedené momenty pak
naznačují, že organizátor spáchání trestného činu se na něm podílí
dominantním způsobem. Uvažuje-li však Ústavní soud věc z výše
uvedených hledisek, potom závěry vrchního soudu o naplnění
skutkové podstaty organizátorství k trestnému činu loupeže podle
§ 10 odst. 1 písm. a) k § 234 odst. 1, 2 písm. b) trestního zákona
jsou podle jeho názoru, jinak zcela se distancujícího od hodnocení
důkazů obecnými soudy, v extrémním rozporu s tím, co provedeným
dokazováním bylo zjištěno.