IV.ÚS 203/97 (Ústavní stížnost proti jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod než je rozhodnutí)
Z odôvodnenia
Smyslem a funkcí řízení o ústavních stížnostech je náprava zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod, ke kterému již došlo, přičemž stěžovatel již vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Pokud se stěžovatel ve svém návrhu domáhá zákazu pokračování v zásazích do jeho ústavně zaručených základních práv a svobod, pak má na mysli pouze další možné budoucí zásahy obdobného druhu. V rámci svých zákonem svěřených kompetencí může Ústavní soud v případech, bylo-li ústavní stížnosti vyhověno a jestliže porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody spočívá v jiném zásahu orgánu veřejné moci než je rozhodnutí, zakázat tomuto orgánu, aby v porušování práva a svobody pokračoval [§ odst. 3 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu], nebo může případně vydat předběžné opatření za podmínek stanovených v ustanovení § 80 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., spočívající v příkazu orgánu veřejné moci, aby v zásahu nepokračoval. Nemůže však vydat pro futuro obecně vyjádřený zákaz zásahů do ústavně zaručených základních práv a svobod analogickým určitým konkrétně označeným případům a určený konkrétnímu orgánu veřejné moci, neboť by šlo o nepřípustný zásah do činnosti orgánů veřejné moci ze strany Ústavního soudu.