IV.ÚS 186/98 (Právo účastníka vyjadřovat se i k důkazům vedoucím k posouzení ryze procesní otázky)
Z odôvodnenia
I když důkazní prostředek, totiž výslech svědka podle
ustanovení § 126 o. s. ř., nesměřoval k věci samé, ale
k posouzení ryze procesní otázky, totiž otázky, zda stěžovatelce
bylo napadené usnesení řádně doručeno, platí i zde ustanovení
části třetí hlavy druhé občanského soudního řádu týkající se
dokazování, tedy i ustanovení § 122 odst. 2 o. s. ř., podle
kterého účastníci mají právo být přítomni u dokazování
prováděného dožádaným soudem, ustanovení § 123 o. s. ř.,
zakotvující právo účastníků vyjadřovat se ke všem prováděným
důkazům, a přirozeně i obecná ustanovení občanského soudního
řádu, zejména ustanovení § 1, kladoucí důraz na zajištění
spravedlivé ochrany práv a oprávněných zájmů účastníků.
V projednávané věci byla všechna tato ustanovení aktuální tím
spíše, že právě výpověď svědkyně vedla Krajský soud v Brně
k odmítnutí odvolání, a tím i k eliminování možností stěžovatelky
jednat ve věci i před odvolacím soudem. Pokud tedy stěžovatelka
o výslechu uvedené svědkyně nebyla uvědoměna a neměla možnost
vyjádřit se k prováděnému důkazu, byla jí tím odňata možnost
jednat před soudem [§ 237 odst. 1 písm. f) o. s. ř.], i když
tento důkaz se netýkal hmotně právního, ale procesního, nicméně
z hlediska oprávněných zájmů stěžovatelky významného, momentu.
Súhlas s použitím cookies
Vlastné nastavenie cookies