IV.ÚS 171/97 (Oprávnění podat žalobu jménem náboženské společnosti)
Z odôvodnenia
V případě registrace církví a náboženských společností a registrace změn údajů uvedených v § 12 a 13 zákona č. 308/1991 Sb. , o svobodě náboženské víry a postavení církví a náboženských společností, jde o vztah mezi státem a náboženskou společností, a je tedy zjevné, že je to pouze církev sama jako celek, která je nositelem subjektivního práva svědčícího jí vůči státu a jíž přísluší práva, jichž se mohla registrace změn dotknout, a je vyloučeno, aby toto právo příslušelo jednotlivým členům náboženské společnosti (byť se jednalo o její funkcionáře) nebo jejím jednotlivým obcím. Uvedenou zjevnost by nemohlo ovlivnit ani zjištění potvrzující správnost tvrzení stěžovatelů o tom, že žadatelé o registraci změn nebyli k tomto úkonu legitimováni. Za tohoto stavu nelze v postupu vrchního soudu, který řízení o žalobě zastavil s odůvodněním, že žaloba byla podána osobami neoprávněnými, spatřovat porušení čl. 1 , 4 a 90 Ústavy České republiky , ani zásah do práv stěžovatelů na soudní ochranu ( čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod ). Soudní ochranu je možno poskytovat nositelům práv, jichž se mohlo napadené rozhodnutí přímo dotknout. V daném případě je však evidentní, že stěžovatelé - jednotliví členové náboženské společnosti - jimi nejsou. Žalobu proti rozhodnutí správních orgánů o registraci změn tedy měla podat právnická osoba - náboženská společnost sama.
Súhlas s použitím cookies
Vlastné nastavenie cookies