III.ÚS 425/97 (K závaznosti nálezu Ústavního soudu)
Z odôvodnenia
Všechny naznačené sporné problémy dotýkají se výlučně tzv.
absolutní závaznosti nálezů Ústavního soudu, nikoli však
závaznosti, která - konkrétní a Ústavním soudem posouzené
(rozhodnuté) věci (materie) se týká; vykonatelný nález Ústavního
soudu je totiž závazný pro všechny orgány i osoby (čl. 89 odst.
2 úst. zák. č. 1/1993 Sb.), a tedy - jak se ostatně rozumí samo
sebou - je závazný i pro samotný Ústavní soud a v důsledku toho
pro jakékoli další řízení před ním, v němž by mělo být (byť
odchylným způsobem) rozhodováno znovu, představuje nepominutelnou
procesní překážku v tomto smyslu rei iudicatae (§ 35 odst. 1 zák.
č. 182/1993 Sb.), která přirozeně brání jakémukoli dalšímu
meritornímu přezkumu věci, včetně takového, který by - in eventum
- měl vyplynout ze stanoviska pléna Ústavního soudu; předpoklady
plynoucí z ustanovení § 23 zák. č. 182/1993 Sb. se proto na již
jednou Ústavním soudem rozhodnutou věc nevztahují.