III.ÚS 187/98 (K ústavnímu principu rovnosti v právech, k právu na soudní ochranu a k hodnocení důkazů)

Nezávislost rozhodování obecných soudů se uskutečňuje
v ústavním a zákonném procesněprávním a hmotněprávním rámci (III.
ÚS 84/94, III. ÚS 355/96, III. ÚS 205/97). Součástí ústavního
rámce nezávislosti soudů je jejich povinnost dbát rovnosti
v právech, plynoucí z čl. 1 Listiny základních práv a svobod. Tomu
korespondují základní práva, vyplývající z principu rovnosti.
Rovnost v právech ve vztahu k obecným soudům, kromě jiného,
zakládá tudíž právo na stejné rozhodování ve stejných případech
a zároveň vylučuje libovůli při aplikaci práva. Za porušení
principu rovnosti v právech nutno zejména považovat ty případy,
kdy obecný soud neposkytne účastníkům ochranu v jejich základních
právech a svobodách, ač již tato ve skutkově obdobných případech
byla Ústavním soudem přiznána. Důsledkem takovéhoto postupu
z hlediska ústavního je nerovnost v základních právech.
Pro ústavněprávní posuzování respektování principu rovnosti
v soudní aplikaci základních práv a svobod platí obdobně ta
hlediska, jež Ústavní soud vyslovil v oboru kontroly norem, tj.
vyloučení libovůle a dotčení některého ze základních práv a svobod
(viz zejména nálezy ÚS, sv. 1, s. 179; ÚS, sv. 1, s. 194-195,
205-206; ÚS, sv. 3, s. 209; ÚS, sv. 4, s. 217-218; ÚS, sv. 5,
s. 137; ÚS, sv. 8, s. 170-171). S ohledem na uvedený právní názor
Ústavního soudu, obsažený v nálezu ve věci sp. zn. III. ÚS
206/98, porušení konkrétního základního práva a svobody (v daném
případě čl. 36 odst. 1 Listiny) ve spojení s nerespektováním
právního názoru Ústavního soudu, vyjádřeného v jeho nálezu ve
skutkově obdobném případě, zakládá i porušení ústavního principu
rovnosti.