III.ÚS 119/98 (Povaha rozhodnutí o nařízení předběžného opatření)
Z odôvodnenia
Pokud jde o povahu předběžného opatření ( § 74 občanského soudního řádu), které může vydat před zahájením řízení předseda senátu tehdy, jestliže to vyžaduje povaha věci nebo je-li obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen, je nepochybné, že nejde o rozhodnutí ve věci samé, ale že se jedná o rozhodnutí zatímní povahy, které bude v průběhu řízení nebo po jeho skončení změněno či zrušeno. Proto se nejedná o rozhodnutí podle § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, tedy o rozhodnutí, proti kterému by již nebylo možno použít dalších prostředků podle zákona. Za takovýto prostředek v uvažovaném smyslu je totiž třeba pokládat projednání věci samé a rozhodnutí. Proto také rozhodnutí o předběžném opatření nemůže být pokládáno za rozhodnutí, proti kterému by byla ústavní stížnost přípustná, neboť účastník řízení v podstatě na jeho vydání nemá právo v tom smyslu, že by soud byl jeho návrhem (procesně) vázán; proto také nelze přisvědčit závěrům stěžovatele, že nařízením předběžného opatření v jiném znění, než navrhoval (stejně jako jeho nevydáním), odepřel soud poskytnutí ochrany jeho právům.
Súhlas s použitím cookies
Vlastné nastavenie cookies