I.ÚS 99/97 (K aplikaci § 250f občanského soudního řádu ve znění před zrušením nálezem Ústavního soudu)
Z odôvodnenia
V době rozhodování obecného soudu platil § 250f o. s. ř., který dával prostor obecnému soudu v rámci soudního přezkumu správního rozhodovat bez jednání. Nálezem Ústavního soudu ČR č. 269/1996 Sb. bylo toto ustanovení s účinností od 1. 5. 1997 zrušeno. Zákonem č. 202/1997 Sb. s účinností od 1. 10. 1997 pak byl zakotven § 250f o. s. ř. v novém znění, které dává prostor soudu v případech správního soudnictví rozhodovat bez nařízení jednání jen tehdy, je-li napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost nebo pro nedostatek důvodů, a dále jen pokud to účastníci shodně navrhnou. Nynější úprava by v případě této ústavní stížnosti nedávala prostor obecnému soudu rozhodovat bez nařízení jednání. Nedávala ho však ani právní úprava platná v době, kdy obecný soud své rozhodnutí vydal. I tehdy totiž připouštěl § 250f o. s. ř. rozhodnutí soudu bez jednání pouze v jednotlivých případech, zejména bylo-li nepochybné, že správní orgán vycházel ze správně zjištěného stavu a šlo-li jen o posouzení právní otázky. Tak tomu však v daném případě nebylo, neboť dva protichůdné znalecké posudky směřovaly k odlišným právním závěrům. V tomto procesním přístupu obecného soudu lze proto spatřovat porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.