I.ÚS 484/97 (Nepřípustnost ústavní stížnosti podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu (č.182/1993))
Z odôvodnenia
Z ustanovení § 89 odst. 3 trestního řádu plyne, že důkaz získaný nezákonným donucením nebo hrozbou takového donucení nesmí být v řízení použit. Je však třeba vzít v úvahu, že výslech (zadrženého, obviněného, obžalovaného) je pouze jedním z důkazů, které orgány činné v trestním řízení hodnotí. Trestní řízení má stupňovitou výstavbu a vrcholí řízením před soudem, kdy soud rozhoduje o vině a trestu obžalovaného. Proto také posouzení toho, zda byl výslech proveden zákonným způsobem - a zda je tedy v trestním řízení použitelný - přísluší orgánům činným v trestním řízení (zejména soudu), které "hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu" ( § 2 odst. 6 trestního řádu ). Z toho vyplývá, že v konečné fázi je to soud, který má právo a povinnost vyhodnotit všechny provedené důkazy, na jejichž základě učiní úsudek v otázce viny.