I.ÚS 41/98 (Prolinání veřejného a soukromého práva - postavení Burzy cenných papírů)
Z odôvodnenia
Postavení burzovní komory při rozhodování v daném
konkrétním případě svědčí o její autoritativní (veřejnoprávní)
převaze nad postavením vedlejšího účastníka řízení, neboť
jednostranně rozhodla o uložení sankcí. Závěry Ústavního soudu
ohledně předmětné ústavní stížnosti je nutno chápat pouze ve
vztahu ke konkrétním podmínkám a okolnostem napadeného rozhodnutí
vydaného burzovní komorou, jakožto statutárním orgánem burzy
cenných papírů, jež bylo podrobeno režimu soudního přezkumu
správního u obecného soudu. Toto své stanovisko zaujímá Ústavní
soud u vědomí, že v moderní společnosti se nezřídka prolínají
prvky veřejného a soukromého práva tak, že nelze zcela jednoznačně
veškerou činnost té či oné instituce označit pouze za
veřejnoprávní nebo pouze za soukromoprávní. Lze si představit, že
určitá instituce podle povahy konkrétní činnosti může v určitých
vztazích vystupovat jako soukromoprávní, v jiných jako
veřejnoprávní subjekt. Je proto třeba vážit, o jaký druh konkrétní
činnosti té které instituce se jedná.