Pl.ÚS 31/96 (Trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí - maření účelu ústavní výchovy)
Z odôvodnenia
Článek 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte stanoví, že zájem
dítěte musí být předním hlediskem při jakékoliv činnosti týkající
se dětí, ať už uskutečňované veřejnými nebo soukromými zařízeními
sociální péče, soudy, správními nebo zákonodárnými orgány.
Posuzováno z pohledu tohoto článku Úmluvy pak nelze považovat za
zájmu dítěte přiměřenou a vhodnou takovou formu řešení, která
kriminalizuje mladistvého, který se nedokáže vyrovnat s nařízenou
ústavní výchovou. Ústavní soud proto dospěl k závěru, že řešit
případy porušení, jednoznačně v zájmu nezletilého nařízené ústavní
výchovy, trestněprávními prostředky, tak jak to činilo v napadené
části ustanovení § 171 odst. l písm. d) trestního zákona, aniž by
navíc jakkoliv rozlišovalo a bralo v úvahu různé důvody vedoucí
k nařízení ústavní výchovy - a to i při vědomí zvláštní úpravy
trestního zákona vztahující se na mladistvé - je v rozporu s čl.
3 odst. l Úmluvy o právech dítěte.