IV.ÚS 98/97 (K otázce objektu trestných činů vlastizrady a vyzvědačství. K hodnotové bázi právních norem.)
Z odôvodnenia
U trestných činů proti republice podle hlavy první zvláštní
části trestního zákona č. 140/1961 Sb. byl jako objekt těchto
trestných činů daleko převažujícím způsobem zakotven disimulovaný
zájem vládnoucí stranické oligarchie, uplatňující ve vztahu ke
"zbytku obyvatelstva" všechny atributy totalitní moci.
Stěžovatelovo jednání, kvalifikované v trestním řízení jako
trestný čin vlastizrady podle ustanovení § 91 trestního zákona
a trestný čin vyzvědačství podle ustanovení § 105 trestního
zákona, bylo tedy způsobilé zpochybnit nanejvýš zájmy této moci.
Navíc existence suverénního státu byla v inkriminované době pouhou
fikcí, neboť československý stát, ve svých vnitřních poměrech se
prezentující jako totalitní systém, byl ve skutečnosti pouhým
vazalem cizí mocnosti, okupující jeho území. Jestliže tedy na
jedné straně lze podle článku 7 odst. 2 Úmluvy o ochraně lidských
práv a základních svobod soudit a trestat i za činy, jejichž
skutkové podstaty nejsou v našem trestním zákonu buď vůbec nebo
náležitě vymezeny, lze na straně druhé jen stěží soudit a trestat
ty osoby, jejichž jednání v období nesvobody sice vykazovalo
některé formální znaky trestných činů proti základům a bezpečnosti
republiky, nicméně v situaci, kdy zde chyběl objekt trestného
činu.