IV.ÚS 92/97 (K vyčerpání všech prostředků k ochraně práva. K obnově řízení ve správním řízení.)
Z odôvodnenia
I když v nálezu Ústavního soudu ve věci sp. zn. IV. ÚS
366/96 byl vysloven názor, že rozhodnutí správního orgánu
o zamítnutí návrhu na obnovu správního řízení nelze považovat za
rozhodnutí pouhé procesní povahy, vymykající se možnosti přezkumu
soudem podle ustanovení § 248 odst. 2 písm. e) o. s. ř., nejde
o případ nepřípustnosti ústavní stížnosti pro nevyčerpání všech
prostředků k ochraně práva ve smyslu ustanovení § 75 odst. 1
zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, jestliže až do vydání
již citovaného nálezu Ústavního soudu návrh na přezkoumání
správního rozhodnutí v takovém případě podán nebyl. Podle názoru
Ústavního soudu nelze totiž uvedený nedostatek nevyčerpání všech
procesních prostředků k ochraně práva vytýkat v situaci, kdy
o nemožnosti přezkumu rozhodnutí správních orgánů o zamítnutí
návrhu na obnovu správního řízení nejen v soudní praxi (rozhodnutí
Vrchního soudu v Praze publikované pod č. 42/95 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek), ale ani v právní teorii, nebyly v době
podání ústavní stížnosti pochybnosti.