III.ÚS 144/97 (Soudní poplatek a smír podle § 67 a 79 o. s. ř.)

I když se soudní smír a smír ve smírčím řízení neliší co do výsledku řízení, je mezi nimi rozdíl z hlediska zahájení řízení i z hlediska průběhu řízení tak, jak jsou oba tyto instituty vymezeny v občanském soudním řádu (dále jen "o. s. ř.") . Podle § 67 o. s. ř. připouští-li to povaha věci, lze navrhnout, aby věcně příslušný soud provedl pokus o smír. Takový návrh sice musí splňovat náležitosti uvedené v § 42 odst. 4 o. s. ř. , avšak tento návrh nemá hmotněprávní ani procesní účinky, které zákon jinak spojuje s podáním návrhu na zahájení řízení (žaloby). Pokud je pokus o smír neúspěšný, řízení končí a soud nemůže rozhodnout ve věci samé. Naproti tomu podle § 99 odst. 1 o. s. ř . se soud v řízení podle části třetí o. s. ř. má pokusit vždy o smír. Pokud však povaha věci smír nepřipouští nebo účastníci se o smíru nedohodnou, řízení pokračuje až do rozhodnutí soudu ve věci samé. Z uvedeného podle názoru Ústavního soudu vyplývá, že nelze ztotožňovat soudní smír schválený v řízení nalézacím a smír dosažený v řízení smírčím. Vzhledem k tomu nelze na daný případ aplikovat ust. § 2 odst. 3 věta druhá zákona ČNR č. 549/1991 Sb. , ve znění pozdějších předpisů, protože v tomto ustanovení je výslovně a výlučně uveden smír dosažený ve smírčím řízení a nikoliv smír obecně. Naznačeným výkladem stěžovatele by byl popřen záměr zákona z poplatkového hlediska zvýhodnit smír uzavřený ve smírčím řízení podle části druhé občanského soudního řádu ( § 67 a násl. o. s. ř. ) proti řízení vedenému podle části třetí a čtvrté občanského soudního řádu .