II.ÚS 192/96 (K restitučnímu důvodu spočívajícímu ve znárodnění bez náhrady)
Z odôvodnenia
Ústavní soud, vycházeje z principu dělby moci na
zákonodárnou, výkonnou a soudní, má za to, že pokud jde
o formulování jednotlivých restitučních důvodů, je třeba
respektovat vůli zákonodárce. Je-li tedy v § 2 odst. 3 věta druhá
zák. č. 87/1991 Sb. formulována skutková podstata restitučního
důvodu slovy: "V případě, že k odnětí vlastnického práva podle
předpisu o znárodnění z let 1945 až 1948 došlo v rozhodném období,
aniž byla poskytnuta příslušná náhrada, vzniká osobám oprávněným
podle tohoto zákona nárok, který lze uplatnit podle zvláštního
zákona", a to přestože ke znárodnění docházelo ex lege, je třeba
ji také aplikovat a nikoliv eliminovat. Je totiž zřejmé, že
v případě § 2 odst. 3 věta druhá jde z hlediska systematického
o restituční titul, spadající pod postupy porušující obecně
uznávaná lidská práva a svobody [§ 2 odst. 1 písm. c) zák. č.
87/1991 Sb.], avšak nikoliv pro samotný akt znárodnění, ale pro
prvek neposkytnutí náhrady, jenž je oním prvkem protiprávnosti,
jež zakládá porušení obecně uznávaných lidských práv a svobod, tak
jak má na mysli zák. č. 87/1991 Sb.
Súhlas s použitím cookies
Vlastné nastavenie cookies