II.ÚS 127/96 (Oprávnění obecných soudů vyhovět navrženým důkazům (a povinnost se s nimi vypořádat))
Z odôvodnenia
Z ústavního principu nezávislosti soudů dle čl. 82 Ústavy
vyplývá zásada volného hodnocení důkazů, která je expressis verbis
vyjádřena v § 132 obč. soudního řádu a odůvodňuje postup soudu
předvídaný v § 120 odst. 1 věta druhá obč. soudního řádu. Proto
obecný soud je povinen (současně také oprávněn) zvažovat v každé
fázi řízení, které důkazy je třeba provést, zda a nakolik je
potřebné dosavadní stav dokazování doplnit a posuzuje důvodnost
návrhů stran na doplnění dokazování. Provedené důkazy soud hodnotí
podle své úvahy, a to jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemné
souvislosti. Jestliže je soud povinen podle čl. 37 odst. 3 Listiny
a § 18 obč. soudního řádu dbát na rovné postavení účastníků, pak
z toho výplývá povinnost zajistit jim stejné, tj. rovnocenné
možnosti k uplatnění jejich práv, ale neznamená to povinnost soudu
vyhovět všem důkazním návrhům účastníka. Rozhodnutí o rozsahu
dokazování spadá do výlučné kompetence obecného soudu.
Súhlas s použitím cookies
Vlastné nastavenie cookies